Výsledky projektu za UJEP

1. Floristický průzkum

Během let 2011 až 2013 byl prováděn floristický průzkum jezera a jeho blízkého okolí. Jeho výsledkem je seznam druhů cévnatých rostlin vyskytujících se v současné době v zájmové oblasti. Seznam byl postupně doplňován, specialisté dourčili 3-4 kritické druhy. Celkem čítá asi 340 druhů.
Komentáře k ohroženým druhům Mosteckého jezera publikovali Filipová, Kubát et Machová (Severočes. Přír. 45, 2014). Dalších několik desítek druhů bylo z území udáváno před likvidací starého Mostu a zahájením těžby uhlí (Kubát, Machová et Filipová Severočes. Přír. 45, 2014).

1.1 Výsevy jetelotravních směsí

V území se vyskytují na dominujících rekultivovaných plochách převážně druhy jetelotravních směsí, které byly vysety v rámci rekultivací. Dle Generelu rekultivací se jedná především o jílek vytrvalý (Lolium perenne), kostřavu červenou a ovčí (Festuca rubra, F. ovina), lipnici luční a smáčknutou (Poa pratensis, P. compressa), psineček obecný (Agrostis capillaris), čičorku pestrou (Securigera varia), jetel inkarnát (Trifolium incarnatum), štírovník růžkatý (Lotus corniculatus), tolici dětelovou (Medicago lupulina) a jetel plazivý (Trifolium repens). V těchto výsevech se ovšem hojně vyskytují i další trávy: kostřava luční (Festuca pratensis), kostřava rákosovitá (Festuca arundinacea subsp. uechtritziana), psárka luční (Alopecurus pratensis), bojínek luční (Phleum pratense), srha laločnatá (Dactylis glomerata), či ovsík vyvýšený (Arrhenatherrum elatius) a bobovité: komonice bílá (Melilotus albus), komonice lékařská (Melilotus officinalis), jetel luční (Trifolium pratense), jetel zvrhlý (Trifolium hybridum) či tolice vojtěška (Medicago sativa).

1.2 Ruderální a plevelné druhy

Ruderální a plevelné druhy jsou další hojně a celoplošně zastoupenou skupinou. Z nejběžnějších můžeme jmenovat např. pcháč rolní (Cirsium arvense), pcháč obecný (Cirsium vulgare), lopuch větší (Arctium lappa), lopuch menší (Arctium minus), lopuch plstnatý (Arctium tomentosum), bodlák obecný (Carduus acanthoides), bodlák kadeřavý (Carduus crispus), pýr plazivý (Elytrigia repens), heřmánkovec nevonný (Tripleurospermum inodorum), vratič obecný (Tanacetum vulgare), hulevník Loeselův (Sisymbrium loeselii), mléč zelinný (Sonchus oleraceus), šťovík tupolistý (Rumex obtusifolius subsp. transiens), šťovík kadeřavý (Rumex crispus), lebeda rozkladitá (Atriplex patula), lebeda lesklá (Atriplex sagittata), merlík bílý (Chenopodium album agg.) či různé druhy pampelišek (Taraxacum sect. Ruderalia).
Z nepůvodních zdomácnělých plevelných druhů nalezneme běžně např. turanku kanadskou (Conyza canadensis) nebo turan roční (Erigeron annuus)

1.3 Vodní a mokřadní druhy

Vodní a mokřadní rostliny se v okolí jezera vyskytují v menší míře, než by se mohlo očekávat. Jezeru prakticky chybí litorální zóna, břehy jsou téměř po celém obvodu zpevněné hrubými kameny. V důsledku napouštění jezera tyto druhy neměly zatím příliš času k uchycení a růstu a ani charakter břehů neumožňuje masivní rozvoj tohoto typu vegetace. Mokřadní rostliny proto nalezneme převážně v jižní části na okraji jezera, případně v drobných mokřadech vzniklých na několika místech na jižních či severozápadních svazích. V porostech dominuje rákos obecný (Phragmites australis), chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea), orobinec úzkolistý (Typha angustifolia) či orobinec širokolistý (Typha latifolia). Dále se zde vyskytují žabník kopinatý a jitrocelový (Alisma lanceolatum, A. plantago-aquatica), bahnička bradavkatá pravá (Eleocharis mamillata subsp. mamillata), bahnička mokřadní (Eleocharis palustris cf. subsp. palustris), kamyšník přímořský (Bolboschoenus maritimus s.str.) a kamyšník polní (Bolboschoenus koshewnikowii), karbinec evropský (Lycopus europaeus), kyprej vrbice (Lythrum salicaria), celá řada sítin (Juncus articulatus, Juncus bufonius, Juncus compressus, Juncus conglomeratus, Juncus effusus, Juncus inflexus, Juncus ranarius), méně orobinec sítinovitý (Typha laxmannii). Ojediněle byly nalezeny vzácnější druhy ostřic: ostřice nedošáchor (Carex pseudocyperus) a ostřice šáchorovitá (Carex bohemica).
Vodní druhy potom nalezneme převážně v malém rybníku sousedícím s jezerem Most v jeho jižní části, př. stolístek klasnatý (Myriophyllum spicatum), rdest vzplývavý (Potamogeton natans), okřehek menší (Lemna minor) (cf. Kubát et Machová Severočes. Přír. 43: 23-28, 2012), přímo v jezeře se vodní makrofyta vyskytují minimálně (př. rdesno obojživelné, Persicaria amphibia).

1.4 Halofilní a subhalofilní druhy

Halofyty a subhalofyty tvoří významnou skupinu druhů různého stupně ohrožení. Patří sem např. zblochanec oddálený (Puccinellia distans), ledenec přímořský (Tetragonolobus maritimus), ostřice Otrubova (Carex otrubae), slanobýl ruský (Salsola kali subsp. rosacea), ostřice žitná (Carex secalina), skřípinec Tabernaemontanův (Schoenoplectus tabernaemontani). (blíže viz Filipová, Kubát et Machová Severočes. Přír. 45, 2014).

1.5 Teplomilné druhy

Zajímavou skupinou druhů jsou teplomilné rostliny neúmyslně zavlečené s kameny z lomů v Českém středohoří, které se vyskytují zejména na cestách a na plochách zpevňujících břehy. Jedná se např. o žebřici pyrenejskou (Libanotis pyrenaica), zběhovec lesní (Ajuga genevensis), boryt barvířský (Isatis tinctoria), řebříček luční (Achillea pratensis), pamětník rolní (Acinos arvensis), konopici úzkolistou (Galeopsis angustifolia), sveřep luční (Bromus commutatus) a strdivku sedmihradskou (Melica transsilvanica).

1.6 Invazní a expanzivní druhy

Z invazních druhů vyskytujících se v zájmovém území můžeme jmenovat např. javor jasanolistý (Acer negundo), křídlatku japonskou (Reynoutria japonica) a křídlatku sachalinskou (R. sachalinensis), zlatobýl kanadský (Solidago canadensis), řepeň polabskou (Xanthium albinum), rukevník východní (Bunias orientalis); hojný je ječmen hřívnatý (Hordeum jubatum). Zejména v okrajových partiích se setkáme s trnovníkem akátem (Robinia pseudacacia), místy i se škumpou orobincovou (Rhus hirta). V roce 2011 se vyskytly na jižním okraji v blízkosti vody tři rostliny bolševníku velkolepého (Heracleum mantegazzianum). Všechny byly s maximální opatrností zlikvidovány a jejich květenství s plody spálena. Na mokřadních stanovištích se pozvolna šíří orobinec sítinovitý (Typha laxmannii), na stanovištích suchých pak ostropes trubil (Onopordum acanthium).
Z expanzních druhů je to především třina křovištní (Calamagrostis epigejos), která místy zarůstá rozsáhlé plochy.

1.7 Výsadby nepůvodních dřevin

Údaje dostupné z Generelu rekultivací pro oblast jezera Most naznačují vysazování pouze běžných převážně domácích druhů listnatých a jehličnatých dřevin. Ve skutečnosti byly k výsadbě použity i další druhy a kultivary původních i nevhodných nepůvodních dřevin, jako např. žanovec měchýřník (Colutea arborescens), netvařec křovitý (Amorpha fruticosa), hlošina úzkolistá (Elaeagnus angustifolia), pámelník bílý (Symphoricarpos rivularis), meruzalka zlatá (Ribes aureum).

2. Vegetace

2.1 Ruderální a plevelná společenstva

Plevelná společenstva se vyskytují hojně po celém okolí jezera Most. Na jihozápadních svazích nalezneme v jarních měsících efemérní vegetaci polních plevelů as. Veronicetum hederifolio-triphylli s rozrazilem břečťanolistým (Veronica hederifolia agg.), hluchavkou objímavou (Lamium amplexicaule) a ptačincem prostředím (Stellaria media), která se střídá se společenstvy as. Erophilo vernae-Arabidopsietum thalianae vyvinutými v lesních výsadbách na mulčovací kůře.

Na řadě míst s vysýchavými, zásaditými a skeletovitými půdami se můžeme setkat také s dobře vyvinutou vegetací s merlíkem bílým as. Chenopodietum stricti, v níž dominují druhy z okruhu merlíku bílého (Chenopodium album agg.), heřmánkovec nevonný (Tripleurospermum inodorum) či lebeda rozkladitá (Atriplex patula).

Převážně na severních svazích se v souvislosti s navážením zeminy objevilo i další z iniciálních stadií sukcesních řad ruderální vegetace – as. Atriplicetum nitentis, ruderální vegetace s lebedou lesklou, v níž dominuje lebeda lesklá (Atriplex sagittata), locika kompasová (Lactuca serriola) či pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris).

Dalším plošně se vyskytujícím ruderálním společenstvem je as. Sisymbrietum loeselii s hulevníkem Loeselovým (Sisymbrium loeselii), vesnovkou obecnou (Cardaria draba), bodlákem obecným (Carduus acanthoides) či turankou kanadskou (Conyza canadensis).

Převážně v severovýchodních partiích území se vzácně setkáváme s as. Carduo acanthoidis-Onopordetum acanthii, teplomilnou ruderální vegetací s ostropsem trubilem (Onopordum acanthoides), který je doprovázen bodlákem obecný (Carduus acanthoides), komonicí lékařskou (Melilotus officinalis) a lopuchem větším (Arctium lappa).

Hojně a plošně se dále vyskytují společenstva dvouletých až víceletých druhů na mělkých kamenitých substrátech svazu Dauco carotae-Melilotion, zejména:

as. Melilotetum albo-officinalis, v níž dominují komonice (Melilotus officinalis, M. albus) a mrkev obecná (Daucus carota);

as. Dauco carotae-Picridetum hieracioidis s hořčíkem jestřábníkovitým (Picris hieracioides), čekankou obecnou (Cichorium intybus) nebo pastinákem setým (Pastinaca sativa);

as. Tanaceto vulgaris-Artemisietum vulgaris rostoucí na široké škále stanovišť, kde převažují pelyňek černobýl (Artemisia vulgaris) a vratič obecný (Tanacetum vulgare);

méně as. Poo compressae-Tussilaginetum farfarae, často nezapojená společenstva s podbělem lékařským (Tussilago farfara), pcháčem rolním (Cirsium arvense) a pelyňkem černobýlem (Artemisia vulgaris).

V rámci tohoto svazu si zaslouží pozornost as. Buniadetum orientalis, ruderální vegetace s invazním rukevníkem východním (Bunias orientalis), který se v současnosti v krajině masivně šíří a zapleveluje nejen rumiště, ale invaduje i do lučních porostů.

Na vysýchavých půdách nalezneme v okolí jezera často také as. Convolvulo arvensis-Elytrigietum repentis s pýrem plazivým (Elytrigia repens), svlačcem obecným (Convolvulus arvensis) a pcháčem rolním (Cirsium arvense).

Zvláště na jaře je po celém území nápadné druhově relativně chudé společenstvo as. Cardarietum drabae s vesnovnkou obecnou (Cardaria draba) a pýrem plazivým (Elytrigia repens). Vesnovka má rozsáhlý kořenový systém, který zpevňuje povrch půdy a zabraňuje tak erozi.

Převážně ve výsadbách na jihozápadních svazích jezera se místy vyskytuje také vegetace s jedovatým bolehlavem plamatým, as. Hyoscyamo nigri-Conietum maculati.

Chytrý M. (ed.) (2009): Vegetace České republiky. 2, Ruderální, plevelová, skalní a suťová vegetace. Academia, Praha.

2.2 Vodní a mokřadní společenstva

Velmi omezeně se v jižních partiích jezera vyskytují brakické rákosiny se skřípincem Tabernaemontanovým (asociace Schoenoplectetum tabernaemontani). Jedná se o dvou až třívrstevné společenstvo s dominujícím skřípincem, druhy eutrofních mokřadů i druhy subhalofilními. V současnosti je společenstvo vázáno hlavně na antropogenní stanoviště. Od podzimu do jara bývají porosty zaplavené, v létě naopak silně vysýchají. V důsledku slabé konkurenceschopnosti skřípince je společenstvo omezeno na mladé, čerstvě disturbované biotopy, kde se ještě např. expanzivní rákos nestihl rozšířit, nebo na ekologicky extrémní stanoviště, kde se nemohou konkurenčně silné druhy prosadit např. kvůli obsahu solí v substrátu. V České republice se Schoenoplectetum tabernaemontani nachází převážně v nížinách a teplých pahorkatinách. Asociace je ohrožena především změnami vodního režimu a sukcesí (Chytrý, 2011).

Hojně byly v okolí jezera zastoupeny porosty rákosin asociace Phragmitetum australis. V důsledku napouštění byly rozsáhlé rákosiny zaplaveny, což vedlo mj. k prudkému úbytku ptáků hnízdících v těchto biotopech. Rákosiny se nyní vyskytují na řadě míst při březích jezera a také ve svazích na drobných mokřadních plochách. Druhové složení je ovlivněno především hloubkou vody a dynamikou vodního režimu, dále obsahem živin a způsobem využití stanoviště (Chytrý, 2011).

Chytrý M. (ed.) (2011): Vegetace České republiky. 3, Vodní a mokřadní vegetace. Academia, Praha.

2.3 Halofilní společenstva

Maloplošně se v okolí rybníčku na jižním okraji jezera a místy i na drobných svahových mokřadech vyskytují ochuzené porosty mezofilních a vlhkých slaniskových trávníků (sv. Juncion gerardii). Tato společenstva jsou podmíněna pastvou či narušováním, které umožňují koexistenci velkého počtu druhů rozmanitých růstových forem a ekologických skupin včetně druhů konkurenčně slabých. Z druhů vyskytujících se v území v tomto typu vegetace můžeme jmenovat ostřici žitnou (Carex secalina), ostřici Otrubovu (Carex otrubae), zblochanec oddálený (Puccinellia distans), sítinu slanomilnou (Juncus ranarius), sítinu smáčknutou (Juncus compressus) či kamyšník přímořský (Bolboschoenus maritimus). V současnosti jsou slaniskové trávníky většinou omezeny na synantropní biotopy často ruderálního charakteru. Vegetace je ohrožena absencí managementu (narušování) a odvodněním (Chytrý, 2007).

Chytrý M. (ed.) (2007): Vegetace České republiky. 1, Travinná a keříčková vegetace. Academia, Praha.

2.4 Změny ve vegetaci

Největší posun druhové skladby a pokryvnosti jednotlivých druhů byl zaznamenán na ploše sousedící s vrátnicí, která nebyla rekultivována. Došlo zde k posunu od druhů jednoletých (r stratégů) a dvouletých ke druhům vytrvalým.

Stadium s převažujícími trávami je plošně rozsáhlé, trávy jsou dominantní na svazích v okolí jezera a přecházejí i do výsadeb dřevin. Jejich rozšíření a dobrému stavu porostu přispívá i pravidelné kosení.

Vzhledem ke značné nestabilitě zejména severních a severozápadních svahů probíhají dosud v území stabilizační práce těžkou technikou a dochází tak opět ke vzniku stanovišť bez vegetace, kde znova začíná sekundární sukcese. Ovšem tyto plochy budou později zřejmě také osety jetelotravní směsí a/nebo osázeny dřevinami.

V rybníčku v jižní části území došlo během sledování k rozvoji vodních makrofyt.

Na severní stranu jezera byla v rámci rekultivací navezena ornice a vysázena alej stromů. Tím byla zničena slanomilná vegetace, zejména lokální populace slanobýlu ruského (Salsola kali subsp. rosacea).

2.5 Kočičí vrch

Kočičí vrch, relativně malé, cenné území na severovýchodním okraji jezera. Tento bývalý fonolitový lom nebyl v některých hůře přístupných partiích zemědělsky ani lesnicky rekultivován a byl ponechán spontánní sukcesi. Nalezneme zde poměrně řídkou vegetaci, místy s náletem břízy (Betula pendula), ale především na živiny chudá stanoviště s bělolistem rolním (Filago arvensis), psinečkem obecným (Agrostis capillaris), hledíčkem menším (Microrrhinum minus), zeměžlučí okolíkatou (Centaurium erythraea) či drobné zamokřené deprese se sítinou článkovanou (Juncus articulatus), sítinou sivou (Juncus inflexus) nebo bahničkou bahenní (Eleocharis palustris).

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.